------------------------------------------------------------ ! MÁME NOVINKU ! DODÁNÍ NA ADRESU PO BRNĚ VE VEČERNÍCH HODINÁCH ! --------------------------------------------------------------------------------------------------

NOVÉ LOGO A VZPOMÍNÁNÍ, JAK JSEM SE DOSTALA AŽ SEM

NOVÉ LOGO
 
Lesní skřítek brzo oslaví své šesté narozeniny. Vůbec nechápu, jak jsme se dostali až sem. Tohle jsem neplánovala. Ale teď tu sedím, hrdá a měním po více jak pěti letech logo na Facebooku, kde máme už skoro 5tis sledujících. Vlastně se rychle snažím vymyslet nějaký text, protože přece nemůžu logo jen tak po šesti letech změnit! To je velká věc! A víte co? Je!!
 
 
kolaz 1
 
 
Podnikat jsem začala, když byl synovi rok. Nějak jsem měla pocit, že bych měla něco dělat.. Vyrostla jsem v rodině, kde bylo podnikání běžná věc. Můj táta vybudoval svůj Antikvariát po revoluci od nuly a na stejném místě pracuje a funguje už více než třicet let. Rozhodně je to můj velký vzor a jeden z nejpracovitějších lidí, co znám.
Pamatuju si, jak jsme za ním jako malí chodili do práce. V obchodě byli lidi a my jsme si hráli na galerce nad obchodem a prostrkovali nohy mezi dřevěnými šprušlemi dolů.
V Antikvariátu jsem pak dva roky s tátou i pracovala, ale jak to tak bývá, děti tak zamíchají koktejlem života, že najednou vůbec nevíte, co vlastně chcete a co nechcete dál pracovně dělat a tak už jsem se do Antikvariátu nevrátila.
 
 
kolaz2
 
 
Postupně jsem zjišťovala, že některé věci pro svoje děti nemůžu nikde pohodlně najít na jednom místě. Musím hledat po různých obchodech, nechávat si šít na Fléru a složitě se domlouvat s malými výrobci. Tenkrát se zrodila myšlenka malého e-shopu, kde by byla pohromadě nabídka, která je ušitá mně na míru.
Tenkrát syn ještě ani do lesní školky nechodil, a tak ani nevím, jak se se název Lesní skřítek objevil. Čas jsme ale trávili hodně aktivně venku vždy. 
 
kolaz3
 
Eshop se postupně vyvíjel s tím, jak se měnily potřeby naší rodiny. Na začátku jsem měla hodně věcí pro nošení dětí a různé drobnější vychytávky pro miminka. Později přibyly barefootové botičky. V té době byl v České republice jen jeden jediný e-shop s barefoot dětskou obuví a dospělácké v ČR neexistovaly vůbec žádné.
Přišla první zkušenost s objednáváním barefoot bot až z USA, odkud jsme přivezli jako úplně první v ČR barefoot značku KidOFit. S manželem a dvouletým synem jsme jeli pro balík na celnici do Prahy, obrovská akce. Musím se smát, když si na to teď vzpomenu..
 
kolaz4
 
Obchod se postupně rozrůstal. Přibylo outdoorové oblečení pro děti a vybavení do přírody postupně s tím, jak syn nastoupil do lesní školky a měnily se nám nároky.
Poslední dva roky jsou roky nejrychlejších změn - a není asi náhoda, že ty změny nastaly, když byl dceři rok - stejná doba jako když jsem otevřela obchod s prvním synem.
Začalo to tím, že jsme se konečně přestěhovali do našeho na půl zrekonstruovaného domečku a všechno zboží z e-shopu jsme museli vměstnat na plochu asi tří metrů čtverečních v mini komoře. Předtím jsem měla jeden celý pokojík. Sice malý, ale dalo se to. Začala jsem hledat rychle nějaký prostor, kde bych mohla mít sklad a kam bych mohla chodit nerušeně pracovat a prostě si tam bez dětí zalézt (mámy pochopí!).
 
Vyslala jsem do vesmíru přání, žádost, prosbu. Během dvou dní se mi ozvala úžasná Jitka z brněnského rodinného centra Matáta, která je prostě teta splněných přání.
V Matátě se totiž může stát každý rodič čím chce. Dostane se mu podpory a pochopení ve všem, co potřebuje a mámy mohou roztáhnout křídla. Jak mi jednou Jitka sladkobolně řekla - my jsme taková děloha - u nás každý vyroste, ale pak ho musíme nechat jít.
 
kolaz5
 
V Matátě jsem prvně obývala malý prostor nad chodbičkou, kam se lezlo po výklopném žebříku a trávila jsem tam hodiny a hodiny. Tam se zrodil nejen nový, modernější eshop, ale i spousta nápadů a nových spoluprací. Říkali jsme tomu bidýlku Pracovna pod hvězdami.
Pak ale přišla katastrofa. Celé mateřské centrum bylo vytopeno a přišlo ze dne na den prakticky o všechno. Horečnatě jsme vše vyklízeli. Jak mateřské centrum, tak já sklad - naštěstí bylo zboží nějakým zázrakem zachráněno a ze Skřítka se nezničilo vůbec nic. Mateřské centrum ale bylo naprosto v troskách. 
Když se začalo s postupnými opravami v domě, mateřské centrum se rozšířilo a dostala jsem nabídku na větší, již prodejní prostory. Kdyby tenkrát Matáta nebyla vytopená a já následně od ženy splněných přání nedostala nabídku na větší prostory, byla bych pravděpodobně stále zalezlá v kamrlíku nad schody.
Matátě vděčím opravdu za hodně.
 
kolaz 6
 
 
V následujícím měsíci, dvou, mě čekají další opět obrovské změny a velký krok do neznáma, na který se obrovsky těším, ale aji se ho rozechvěle bojím. Ale jak mi letos v létě řekla jedna kamarádka podnikatelka: "Pokud se chceš posunout dál, musíš vystoupit z té své pohodlné kabinky a vykročit za komfortní zónu. Ne daleko, ať se z toho nesložíš, ale musíš vyjít ven."2
 
Víc o tom Vám napíšu zase příště. 
Dnes posílám jako příslib velkých nových změn aspoň to nové logo. Líbí se Vám?
 
 
Děkuji, že jste tu se mnou. Někteří už tak dlouho! Vyrostly nám společně děti! Děkuji, že mi svým zájmem ukazujete, že má smysl to, co dělám. 
Děkuji i každému, kdo mi na mé cestě pomohl, nasměroval, postrčil, inspiroval, i když jsem ho dnes přímo nezmínila.
 
Nejvíc ale děkuju svému muži, protože mě od začátku nesmírně podporoval. A nikdy neřekl proti tomu mému bláznovství ani slůvko. Stěhoval zboží milionkrát sem a tam, montoval regály, vymýšlel systémy, balil balíky, seděl do noci nad účetnictvím, rozvážel balíky, jezdil se mnou prodávat na jarmarky, a dokonce ochotně obsluhoval zákaznice. Prostě.. no. Můj muž.
 
Děkuju, že jste se mnou. 
Alča
 kolaz7